Vždycky jsem byla veliká milovnice zvířat. Zvířata jsem měla ráda opravdu hodně a už jako malé dítě jsem si přála mít doma nějaká zvířata. Vlastně jsem nebyla vůbec jediná, kdo si přál mít doma zvíře. Zvíře si přála mít i moje sestra také můj bratr, takže jsme na to byli tři Jenomže naši rodiče nám stále nechtěli pořídit žádné zvíře, protože nám stále dokola opakovaly, že se o to zvíře nebudeme starat. Jenomže my jako děti, kdy nám bylo patnáct a deset a osm let, tak jsme měli úplnou jistotu, že se budeme o tato zvířata starat. Když jsme potom našim rodičům ještě řekli, že každý by jsme chtěli mít vlastní zvíře, tak byl oheň na střeše. Protože podle nich to prý nepřipadalo vůbec v úvahu, že bychom měli doma nějaká tři zvířata. Jenomže my tři jako malé děti jsme stále dokola opakovaly a brečely jsme, že bychom chtěly mít doma nějaké zvíře, tak nakonec nám rodiče sehnali tři malé zakrslé králíky.
Ani nevíte, jako už jsme měli radost. My jsme zrovna byly na dětském táboře a potom jsme ještě jely na víkend k babičce a když jsme potom přijely domů, tak nás doma čekalo opravdu milé a krásné překvapení. Ve velikánské kleci, která měla rozměr skoro dva metry, tak jsme tam našly hopkat tři malé králíčky. Štěstím jsem skoro brečela. A moji dva sourozenci, kteří byli mladší než já, tak na to koukali a nemohli věřit vůbec vlastním očím, že konečně máme doma nějaké zvíře.
A vlastně nejenom jedno, ale rovnou tři! Nakonec jsme se také dozvěděli, že králíky nám pořídila naše babička, i když to rodiče nechtěli, tak nakonec tedy souhlasili, protože když viděli, jak se dva roky snažíme o to, bychom měli doma zvíře, tak prý neodolali. Jsem opravdu ráda a hlavně děkuji babičce a dědečkovi, že se také přimluvili za nás, za děti, když jsme chtěli mít doma také nějaké domácí mazlíčky. Králíčci nám nosí opravdu velikou radost.