Jednou ze základních povinností každého rodiče, která je daná zákonem, je zajistit svému dítěti alespoň základní vzdělání. Jednoduše řečeno, je nutné posílat je do školy, alespoň pak na tu základní. Zde se naučí nezbytným dovednostem, jako je čtení, psaní, počítání či základy přírodních věd. A na tom není nic špatného, ovšem v posledních letech si čím dál více rodičů začíná stěžovat, že současný školní systém rozhodně není pro děti vhodný. Pravdou je, že škola, jak ji známe dnes, vznikla již dob Marie Terezie, a dodnes ve svém základním principu funguje prakticky beze změny, a to navzdory všem poznatkům, které jsme učinili ohledně dětského vývoje a psychologie. Nelze se tedy divit, že se ozývá volání po změně. Je však dobré se podívat, zda je skutečně tak špatný.
V první řadě je potřeba si uvědomit, k čemu byl vlastně vytvořen. Jistě, hlavním cílem je vzdělávání dětí v základních věcech, a je faktem, že mít gramotnou populaci je velkou výhodou – proto ostatně základní školy nezakazují ani ty nejtotalitárnější státy. Ovšem způsob, jakým jsou děti učeny, slouží k jinému účelu. Tím bylo vytvořit z nich v době průmyslové revoluce, která tehdy běžela na plné obrátky, schopné dělníky.
To znamenalo učit se přesně dané postupy, které se musí dodržovat (nepřipomíná vám to například výpočty v matematice?), přesně určená doba, po kterou musí žák ve škole strávit, nutnost soustředění na práci a dané úkoly. Jistě, nelze rozporovat, že to bylo v té době potřeba. Továrny rostly jako houby po dešti a potřebovaly zaměstnance, kteří budou poslouchat své šéfy a dělat, co se jim řekne, přičemž budou zároveň ochotni se dané postupy učit. Doba se však změnila, a dnes již většinu výroby zastane automatika. Nebylo by tedy na čase, aby tuto skutečnost reflektovalo i naše školství? Zatím se ukazuje, že k tomu příliš vůle není.