Vzpomínám si, když mi moje máma řekla, že mi dá její staré auto, když udělám řidičský průkaz a taky potom velmi důležitou maturitu. Protože jsem maturitu už dělala napodruhé, vůbec se mi to nepodařilo udělat. To je takž složité! A sice se učím opravdu moc ráda, ale nejde mi to. A jsem asi nějaká taková, že asi mám nějakou poruchu učení anebo jsem asi doopravdy líná. I když opravdu moc ráda bych se učila, ale jednoduše mi to do hlavy nejde. Možná by mi pomohly i nějaké léky na podporu koncentrace. Proto jsem taky svou nejlepší kamarádkou chodila do jednoho kurzu, kde se doučujeme všechno to, co nám ve škole nejde.
A já jsem navštěvovala jak angličtinu, tak taky češtinu a matematiku. A věřte mi, že matematika byla opravdu nejhorší problém. A to mě vůbec nešlo a já jsem si říkala, jak někdo vůbec může pochopit matematiku, když to má opravdu tak složitá čísla a taky příklady. Já vím, že škola je opravdu důležitá a že se taky říká, že škola je základ života. Já to chápu a rozumím tomu a taky to plně respektuji. A věřte mi nebo ne, ale i vysoká škola byl můj sen. Vždycky jsem chtěla mít skvělé vzdělání, protože u nás v rodině ho má skoro každý. Ale ne, že by vysoké vzdělání bylo samozřejmě podmínka.
Tohle vůbec ne. U nás v rodině nikdo nikdy do ničeho nikoho nenutil ani netlačil. Vždycky musel chtít člověk sám si udělat lepší školu nebo dodělat nějaké vzdělání, po kterém touží. Já jsem taky chtěla, ale bohužel mě to tak moc nešlo, jako ostatním členům rodiny. Sice mám tedy nakonec jenom maturitu, ale mám zase alespoň státní zkoušky z angličtiny, takže si říkám sama sobě, že alespoň takhle se mi to vykompenzuje. A taky jsem zkoušela psychologa, ale ani ten mi bohužel nepomohl. Tak jsem si řekla, že to tak prostě má být a nechám to osudu. Vždyť škola zase není tak úplně všechno, co si člověk myslí. Já sama jsme si řekla, že děti podporovat ve škole budu, ale nikdy ne nutit.